Pathfinder Praha Eleint 1387 XV

Zápisky z pamětí Ctihodného Otce Hirama Šedorukého, opata Vznešené duše Údolního letopočtu 1497, přepsáno asp.písařem Dulbanem z Mlhavého údolí

Po odpočinku jsme vyrazili zpět do katakomb. Sešplhání tentokráte bylo o něco lepší než posledně, po první Elen následoval volným pádem Hanuh.
Zbytek nás měl následovat, ale plán se změnil, když se k prázdné cele začali přibližovat strážci. Nečekal jsem na nic a skočil za nimi.
Následoval mě Brana Aranthar, Elen pak vykoukla ve stínu za roh a zjistila, že strážci jsou ve skutečnosti obrovské opice s černými křídly a šavlí velikou jak je ona sama. Na naše štěstí nebyly moc inteligentní a po strkanici mezi mřížemi jsme je zabili.

Nastal čas prozkoumat zbytek patra. Nejdříve jsme objevili 2 elfy – jednoho mrtvého a druhého na pokraji smrti, který zašeptal už jenom Ebrath, Eldreth Veluuthra....a umřel. Elen to sice přeložila, ale stejně si nejsem jist, co to má znamenat (Přítel, Eldreth Veluuthra). Dál jsme objevili schodiště nahoru i dolů a velký purpurově zařící znak na zemi v jedné z jižních místností. Polodračice prohlásila, že je to určitě druh vyvolávací magie a i do Negativné sféry, na což jsem už tak zvědavej nebyl. Z tohoto místa ale nejde přerušit tok síly.

Doufali jsme tedy, že nás nic z kruhu nepřekvapí, ale jen co jsme opustili místnost, zhmotnilo se v kruhu podivné stvoření – masivní dřevěná postava lidských rozměrů. Než jsme ho nakonec udolali, chvilku to trvalo, jednalo se prý o určitý druh golema.

Místnost jižně od této opět skrývala podobný vzor na zemi, ale mnohem menších rozměrů. Rovněž 2 mephity – promptně zničeni. Zbytek patra už tak zajímavý nebyl a vyvstala nyní otázka – nahoru nebo dolů?
Elen se ujala průzkumu spodního patra a tradičně to vzala po stropě (protože tam nikdo pasti přece nedá...) a po dlouhé chvíli dospěla dolů, kde narazila na velkou místnost s šesticí kamenných soch. Ne, děkuji.

Schodiště nahoru se ukázalo býti schůdnější. I když se daleko nemohla dostat, vedla tato cesta nejspíše k měňavcům. Po krátké poradě jsme vyrazili nahoru, kde jsme se rozmístili před otevřením masivních kamenných dveří. Zcela dle předpokladu jsme nalezli lykantropy.

A hned několik. A velkých. Pak už si to moc nepamatuji, jenom, že jse se střídali v tom, kdo bude koho tahat, když upadne do bezvědomí.
No a nakonec se dostali ke slovu i Malarité, kteří nás chtěli prošpikovat explodujícími šípy. Vzhledem k podloží a opěrám, které se jim těmi výbuchy povedlo zničit, jsme za sebou brzo nechali pohřbený průchod a spěchali zpátky k vězeňským celám.

Ten výbuch musel být slyšet n a míle daleko a tak nebylo divu, když jsme zaslechli hlasy a kroky přicházející z nižšího patra. A podle toho, jak Bran utíkal, patrně poznal, že s novými návštěvníky nebude žádná legrace. O pár okamžiků později to bylo jasné. Temní elfové! Ale co chtějí, u Clangeddinovy brady, s Malarity a lykantropy? Na další přemýšlení nebyl čas, museli jsme se extrémně rychle nasoukat do šachty a vyšplhat nahoru.
Ani to nám však nepomohlo...Nejdříve za námi poslaly kulový blesk a hned poté ohnivou kouli. Elen se naštěstí vyhla nejhoršímu a Hanuhův pád zbrzdil Bran, na kterého Hanuh dopadl. Já však letěl volným pádem dál a tvrdě přistál na kamenném podloží a dál jsem nic nevěděl. Probral jsem se až mnohem později na pláních Hory Celestie, poblíž Domova trpaslíků.

O cestě k mému opatství a návratu na materiální sféru snad někdy jindy, svých nově nabyvších schopností jsem se rozhodnul využít ke sledování skupiny. Po útoku (a útěku temných elfů) narazili na početnou skupinu trpaslíků z Citadely Adbar!

Rovněž jsem byl zvédav, jak se tam dostali a vysvětlení bylo prosté – použili schody vedoucí do horního Podtemní, pobili klepetnatce, kteří předtím zmasakrovali orky a nyní se chystali prohlásit Mithrendan za svůj.
Po odvyprávění příběhu se kapitán rozhodnul zajistit plynulost tím, že požádal Harbromma, vládce Citadely, o několik kontingentů válečníků a runových zaklínačů více. Následující den se družina vydala na cestu zpátky (určite si totiž spočítali, že se do Chladného lesa dostanou tímto způsobem mnohem rychleji, díky magii Daniela, kněze Moradina, však cesta byla rychlá, skrze Astrální sféru.

Daniel pak družinu následně poprosil, zda by se neujala jeho pokrevného bratra – Akilzona, muže, jenž byl osvojen a jednou mu zachránil život.
Mezitím však Elen i Bran vznesli požadavek, aby byli představeni Strážcům tradic ohledně poslání od Jhisanny ze Stříbroluní, co následně u Strážců vzbudilo lehký úsměv s tím, že žádný svitek rozhodně nevydají. Po chvilce uvažování však přeci jenom souhlasili s okopírovaním svitku pod podmínkou průzkumu Chladného lesa. Většina karavan vyslaných skrze les nedorazila do cíle, ani ozbrojený doprovod nepomohl. A protože Harbromm nyní váže většinu vojáků na ochranu hranic a orčí armády jižněji, není schopen poslat další tisícovku vojáků. Kromě toho Strážci věří, že cíleným přístupem se dá vyřešit mnohem více. Jako předdavek dostali všichni 500 zlatých mincí a možnost vybrat si ze zásob chrámu. Protože je Citadela uzavřena vůči obchodu, nikdo by s družinou neobchodoval. Následně všichni dostali i prsten, kterým si zajistili nejenom pravidelné zprávy, ale také poslušnost družiny.

Takto posilněni se všichni dostavili až k domu Daniela, kde jim byl představen barbar Akilzon....No, řekněme, že Elen bude určitě kontrolovat, zda jí v noci v posteli nespí barbar, který se do ní okamžitě zamiloval.
Plně odpočatí jsme se druhého dne ráno měli vydat obchodní stezkou do Chladného lesa.